Byl jednou jeden život

Celý rok se těším na květen, červen, kdy venku svítí sluníčko, rtuť na teploměru stoupá k třicítce, na sobě máte velmi málo oblečení a škola už pomalu končí. To už se po odpoledních vůbec neučím a letos jsem doufala i v pozdní vstávání. Škola vzdálená osm minut klidnou chůzí, co víc bych si mohla přát. A taky to tak letos probíhá. Třeba dneska: oči se mi otevřou za deset minut půl osmé, v klidu si venku posnídám, ranní sluníčko mi rozpaluje tváře, pod židlí rozvalená kočka, ptáčci zpívaj… Více informací...