Jepice

Vesmírnými toky krásy zejí nekonečným vírem barví tvář ohromnem se valí vodstev zář rozlohami v dimenzích si hrejí moc svou kladou síle na oltář V zárodečném kotli věky vaří žárným pnutím trhají se v dál rozeklaný tanec, obrů bál bujnost svoji v přehršlosti jaří planoucími chvaty jakby nebe ťal Nekonečným hromem všemoc táhne do široka rozvírá svůj chřtán mrazivého ohně pustý lán maličkaté světy do tmy vtáhne kde je člověk, kde je světa pán? V prostornosti hláskem svým se ztrácí píšťalky… Více informací...